"Po tajmu"... se Šárkou

      V rubrice "Po tajmu" bychom vás formou rozhovoru a "křížového výslechu" chtěli blíže seznámit s těmi, o kterých to vlastně celé je. Tedy s hráčkami, trenéry, zástupci Sokola, ale i s rodiči-fanoušky nebo třeba našimi partnery a sponzory. Tedy vlastně se všemi, kteří přispívají k šíření věhlasu roztockého volejbalu za hranicemi města, okresu a dnes už i kraje. Postupně se tak můžete těšit třeba na seznámení se s novou posilou trenérského štábu, s legendou roztocké antuky, s kapitánkou ligového týmu, s olympijskou vítězkou, se starostou Sokola nebo dalšími osobnostmi roztockého volejbalu. Nicméně pro "výkop" této rubriky není povolanější osoby, než je strůjkyně tohoto, nebojím se toho příměru, "roztockého zázraku" a tou je .... 

... Šárka Čížková

Šárko, řekni nám, kdy jsi začala s volejbalem a byla to pro Tebe jasná volba nebo jsi koketovala i s jinými sporty či zájmy?                                                                 S volejbalem jsem začínala ve 3. třídě v Roztokách pod vedením Jiřiny Bendové a zároveň jsem k tomu dělala atletiku. V páté třídě jsem přešla do Dukly Praha a atletice řekla "nashledanou". Mám ráda kolektivní sporty a atletika pro mě byla trošku nuda😊

Jaké byly v mládí Tvoje volejbalové ambice a podařilo se Ti je naplnit?             Přála jsem si samozřejmě hrát nejvyšší soutěže😊 Akorát moje výška tomu úplně nepomohla, takže jsem si své volejbalové ambice jako hráčka nenaplnila.

Jak jsi se vlastně dostala k trénování?                                                                            Když se mi narodila Pája, tak jsem samozřejmě moc chtěla, aby pokračovala v rodinné tradici a také hrála volejbal. Zároveň mě mrzelo, že v Roztokách chybí volejbalová základna, která by přitáhla k tomuto krásnému sportu nové hráče. V roce 2011 jsem si udělala vážné zranění kolena a podstoupila operaci. V té době jsem měla spoustu času "přemýšlet" a věděla jsem, že jako aktivní hráčka už toho moc neodehraju a začala tak koketovat s myšlenkou trénování. V září 2012 jsem začala s kroužkem míčových her, který se postupně překlopil do oddílu minivolejbalu....

A jaký byl zájem o Tvoje tréninky, musela jsi dělat nábor nebo děti odmítat?        Na začátku, v roce 2012, začínalo 15 dětí a postupně se "rozkřiklo", že je tu "kroužek" (nemám to slovo ráda...😊) míčových her/minivolejbalu a začalo se hlásit čím dál více dětí. To už jsem věděla, že to sama nezvládnu, že hodin na tréninky je málo a tak jsem oslovila Evu Juranovou, moji mamku Alici a Páju Šaljič, které se pustily se mnou do trénování. Postupně jsme ale musely některé děti i odmítat, protože jsme chtěly víc než jen "kroužek", kapacita byla naplněna..

Kdy jsi zjistila, že to, co děláš, má smysl, resp. kdy jsi poznala, že to nebude jen kroužek volejbalu, ale že máte na to dosáhnout něco víc ...?                                 Smysl to dělat jsem v tom viděla od začátku. Holky se rychle zlepšovaly, začínaly mít úspěchy na minivolejbalových turnajích a pro mě byla velká výzva zkusit to posunout do šestkového volejbalu. Dodělala jsem si s Evou trenérskou licenci, rozšířily jsme tréninkové hodiny, rozdělily hráčky do jednotlivých kategorií, "zblbly" další nadšence do trénování a najednou se posunuly o velký kus dál. Mám radost, že se nám podařilo vybudovat v Roztokách velkou volejbalovou základnu.

Vím o Tobě, že jsi poměrně náročná trenérka, popiš nám svoji trenérskou filosofii.   Náročná trenérka.... No nevím😊 Mám ráda metodu cukr/bič. Holky to vědí a několikrát jsem měla pohovor s hráčkami, proč jsem na ně tvrdá.... Moje heslo je, že "kritika posouvá dál", ale pochvala je taky potřeba😊

Asi to funguje, když díky této metodě jste tam kde jste, tedy v 1.lize a extralize. Jak se Ti vlastně podařilo dostat do Roztok tyto soutěže?                                      Byla to tak trochu souhra náhod.... Vzhledem k tomu, že stávající juniorky měly za sebou velmi úspěšnou sezónu a vím, že v tomto týmu je velký potenciál, tak jsem poptala mezi trenéry možnost převodu práv na 1.ligu pro juniorky. Při té příležitosti jsem byla oslovena trenérem SVBC Alešem Nečesaným, zda bychom na rok nevzaly v Roztokách extraligu kadetek. Nebylo moc času na rozmyšlení (asi 3 dny zbývaly do přihlášení soutěže)... Upřímně, dovedla jsem si pro holky představit 1. ligu kadetek (v minulé sezóně ještě jako starší žákyně podávaly také výborné výkony), ale extraliga? Nicméně jsem si řekla, že je to výzva a po dohodě s Alešem jsme dostaly do týmu ještě dalšího skvělého trenéra Filipa Plášila, který bude mít prioritně družstvo kadetek na starosti, tak jsme do toho šly.

A co všechno obnáší tak vysoká soutěž na malém městě?                                   Obnáší to samozřejmě spoustu práce a je to náročné i finančně. Holky trénují 3x - 4x týdně, potřebujeme k tomu prostory, kde bohužel platíme pro nás dost vysoké nájemné. Zároveň se bude jezdit po celé republice, takže bude potřeba uhradit cestovné, ubytování. Poplatky za soutěže a rozhodčí jsou také podstatně vyšší než v krajských soutěžích, takže pro nás to znamená shánět i finance. Něco financujeme z dotací od Národní sportovní agentury, oddílových příspěvků a sponzorských darů. A samozřejmě velkou část financí nám poskytuje i Sokol Roztoky, bez kterého by náš oddíl nefungoval.

Je liga v Roztokách tou pověstnou třešničkou na dortu, nebo máš před sebou ještě nějaké nenaplněné výzvy, ambice či cíle?                                                                    Cíl je udržet extraligu kadetek i 1.ligu juniorek do dalších let pro další ročníky😊

Tipneš si, jak holky dopadnou?                                                                             Netipnu😊 Věřím, že holky v obou soutěžích podají maximální výkony a budeme se všichni koukat na pěkný volejbal.

Co Tě na roztockém volejbale nejvíce trápí a naopak co Tě těší?                               ☹  trápí mě nedostatek prostor pro trénování mládeže (od minivolejbalu) a s tím spojené finance                                                                                                                    😊 těší mě, že jsme spoustu dětí k volejbalu přivedli a některé naše odchovankyně již mají také trenérské licence a začínají pomalu přebírat štafetu v trénování

A nakonec Tě poprosím o nějaký vzkaz pro Tvé obdivovatele, kolegyně, svěřenkyně nebo fanoušky roztockého volejbalu.                                                             Volejbal je moje srdeční záležitost a já bych byla moc ráda, kdyby tento pocit přebraly i naše svěřenkyně, aby hrály volejbal hlavně pro radost😊

Šárko, moc děkuji za příjemné povídání a popřeju Tobě i nám všem, aby se Ti vyplnily nejen cíle pro letošní sezónu, ale i Tvé poselství budoucím generacím... Ještě jednou velké díky za všechno co si pro roztocký volejbal udělala, co pro něj děláš a doufám, že budeš ještě dlouho dělat.

Křížový výslech